Snížení emisí skleníkových plynů

Ochrana klimatu a energetická transformace se vzájemně podmiňují. Mají společný cíl, a sice omezit dopady klimatických změn na člověka, přírodu a ekonomiku na trvale udržitelnou míru. Podle propočtů Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) se Země smí ve srovnání s úrovní před industrializací oteplit maximálně o dva stupně Celsia. Do atmosféry se tudíž smí proniknout už jen limitované množství skleníkových plynů. V atmosféře se však nachází už 65 procent tohoto množství, a proto je nezbytně nutné vyvinout maximální úsilí pro snížení emisí skleníkových plynů jak na globální, tak na národní úrovni.

Klimatické cíle a pokrok

Plánované a skutečné snížení skleníkových plynů

Kde vznikají skleníkové plyny

Všechny údaje v milionech tun ekvivalentu CO2 za r. 2014

Největší dopad na změnu klimatu má oxid uhličitý. Ten vzniká zejména při spalování fosilních paliv. Více než třetinu skleníkových plynů v Německu a ve světě vypouštějí elektrárny. Přechod na klimaticky neutrální zdroje, jakými jsou obnovitelné zdroje energie, má tudíž pro ochranu klimatu klíčový význam.
Německo se už v roce 1997 zavázalo podpisem Kjótského protokolu snížit do roku 2012 ve srovnání s rokem 1990 své emise skleníkových plynů o 21 procent. Od té doby došlo ke znatelnému pokroku. V roce 2014 se podařilo dosáhnout poklesu až o 27,7 procent. Pro vygenerování jedné miliardy eur vypouštějí firmy v Německu do ovzduší ve srovnání s rokem 1990 dnes už jen polovinu skleníkových plynů.
Do roku 2020 chce Německo své úsilí značně zesílit a snížit národní emise skleníkových plynů minimálně o 40 procent. Do roku 2050 by emise měly oproti roku 1990 klesnout dokonce o 80 až 95 procent. Tyto národní cíle v oblasti snižování emisí jsou začleněny do kontextu evropské a mezinárodní politiky ochrany klimatu. Předsedové vlád a hlavy států EU se dohodli, že emise skleníkových plynů sníží do roku 2020 o 20 procent a do roku 2030 minimálně o 40 procent. V prosinci 2015 schválilo 195 států světa Pařížskou dohodu. Příslušné země si stanovily vlastní cíle ochrany klimatu, pomocí nichž chtějí omezit globální oteplování v tomto století na úroveň výrazně nižší než dva stupně Celsia.

Jak Německo dosáhlo snížení emisí skleníkových plynů

Všechny údaje v milionech tun ekvivalentu CO2

Hlavním evropským nástrojem ochrany klimatu je systém obchodování s emisními povolenkami. Ten stanovuje pevnou horní hranici celkových emisí škodlivin vypouštěných všemi účastníky. Je závazný pro všechny velké producenty skleníkových plynů a zahrnuje velkou část emisí CO2 z energetiky a průmyslu. Na každou vypuštěnou tunu skleníkového plynu musejí mít firmy emisní povolenky v odpovídající výši. Pokud jim dané množství nestačí, mohou si přikoupit povolenky nebo investovat do tzv. čistých technologií. Tímto způsobem se zamezuje vzniku emisí CO2 tam, kde je to nejvýhodnější. Do roku 2030 by se ve všech odvětvích, na něž se systém obchodování s emisemi vztahuje, měly emise skleníkových plynů v porovnání s rokem 2005 snížit o 43 procent.
Aby Německo bylo schopné dostát národním závazkům snížení emisí, schválila německá vláda Akční program na ochranu klimatu 2020 a Plán ochrany klimatu 2050. Akční program zahrnuje různá opatření ke zvýšení energetické účinnosti a restrukturalizaci dopravy, průmyslu a zemědělství do podoby, která bude šetrná k životnímu prostředí. Plán ochrany klimatu stanovuje dlouhodobé cíle snížení emisí CO2 pro jednotlivá odvětví jako energetika nebo průmysl.